Zámek Dačice v první polovině 19. století

Vyobrazení zámku těsně po klasicistní přestavbě

Na začátku 19. století byl zastaralý dačický zámek přestavěn v pohodlnou rezidenci původem porýnského rodu Dalbergů. Co vše se tehdy změnilo a modernizovalo?

V roce 1809 zemřel v německém městě Aschaffenburg majitel panství Dačice, Karl Maxmilian Ostein. Hrabě neměl děti, proto adoptoval synovce ze strany své manželky Louisy rozené Dalbergové. Ve své závěti vyslovil přání, aby jeho synovec Friedrich Dalberg kromě majetku převzal i jméno Ostein a rodový erb. Friedrich hrabě Ostein-Dalberg navštívil Dačice poprvé v roce 1811. Tehdejší zámek s renesančními a barokními prvky včetně vybavení vnímal jako relikt z minulosti.

Bydlím v obrovském starém zámku, mám pro sebe osm místností, z nichž každá by stačila pro menší jezdeckou školu, látkové tapety a starožitný nábytek upomínají na dávno zašlé časy“ (F. Ostein-Dalberg, dopis matce z roku 1811, překlad Jany Bisové).

Friedrich plánoval modernizaci zámeckého areálu, avšak nestihl ji uskutečnit. Zemřel náhle v roce 1813. Po Friedrichově smrti zdědil Dačice (již bez nároku na osteinský erb) jeho mladší bratr Karl Maxmilian říšský svobodný pán Dalberg. Karl pojal zámek za nové rodové sídlo a společně se svou chotí Charlottou vytvořil z Dačic pohodlnou a moderní rezidenci a založil také rozlehlý anglický park. Už v roce 1818 přistoupil k úpravám interiérů. Zámek se dočkal nových oken, dveří a nové vnitřní výmalby. Tehdy vznikly v jedné z místností severního křídla iluzivní malby, jež navozují dojem otevřeného gotického altánu. Jejich autorem byl Florián Josef Altmann. Na začátku 30. let 19. století byly ovšem malby přebíleny a z místnosti se následně stala přípravna jídel (v roce 2007 byly obnoveny).

V letech 1830–1833 proběhla pod vedením architekta Karla Schlepse generální přestavba zámku v duchu klasicismu a empíru. Fasáda získala přísně symetrické linie, které architekt zdůraznil novým uspořádáním oken a vytvořením ústředního rizalitu. Dekorativních prvků užil Schleps jen poskrovnu; estetiku architektury nalezl v čistých formách a jednoduchých tvarech. K působnosti takové estetiky přispívala světle okrová, respektive písková barva fasády.

 

Na začátku 90. let 20. století, kdy probíhala rekonstrukce zámku, se odborníci domnívali, že původní barvou klasicistní fasády byla zelená či modro-zelená. Proto byl odstín modro-zelené zvolen při provedení nového nátěru, kterým je zámek vybaven doposud. Teprve před několika lety se podařilo prokázat, že klasicistní přestavba vetkla zámku zmíněnou pískovou barvu.

Interiéry se dle Schlepsova projektu dočkaly velmi nákladných úprav, jež panstvu zajistily pohodlné bydlení stejně jako možnost okázale reprezentovat svůj šlechtický stav. Na protilehlých stranách v nejvyšším patře severního křídla byla zařízena apartmá a uprostřed čtyři společenské místnosti bohatě dekorované stropními malbami, které zhotovila firma Josefa Martinelliho z Vídně. Kromě toho byla vybudována také impozantní schodišťová hala, již lze považovat za estetický vrchol Schlepsova dačického působení. Architekt společně s dalšími umělci a řemeslníky tak proměnili sídlo „upomínají[cí] na dávno zašlé časy“ v rezidenci odpovídající vysokým aristokratickým nárokům první poloviny 19. století.

Více informací viz například v publikaci Zámek Dačice. Proměny interiérů od renesance k dnešku Jana Mikeše.

PD

Související zprávy

Zámek Dačice v době barokní

18. 2. 2021

Tento rok uběhlo 430 let od první historické zmínky o „novém“ dačickém zámku. V roce 1591 měl zámek renesanční tvář, kterou si pravděpodobně uchoval i po celé 17....

„Nové stavení Jeho Milosti“ aneb 430 let existence dačického zámku

14. 1. 2021

Nejstarší dochovaná zmínka o existenci zámku na dnešním Havlíčkově náměstí v Dačicích pochází z roku 1591. Jde o kupní smlouvu na prodej domu „vedle Nového stavení Jeho...